PRAHA
můj příběh
Ahoj, já jsem Kate
Fotografka, cestovatelka a máma
Věřím, že ty nejhezčí fotografie nevznikají v ateliéru, ale tam, kde se cítíš sama sebou.
Od jednorázového foťáku...
Moje vášeň pro focení začala už v dětství, kdy jsem na táboře běhala s jednorázovým plasťákem.
Pak přišel analog a později první vysněná zrcadlovka.
Fascinovalo mě, že můžu zachytit moment, který trval jen vteřinu a kterého si možná nikdo jiný ani nevšiml.
Dnes už fotím 16 let.
Svět v hledáčku
V roce 2015 jsem sbalila svých 7 a půl kilo švestek a sama vyrazila do světa s jediným cílem — zažít velké dobrodružství. Neuměla jsem cizí jazyky a na účtě měla sotva pár tisíc.
Žila jsem na opuštěném ostrově v Kambodži, dobrovolničila v kostarické džungli, pracovala s delfíny na Zélandu a málem mě zavřeli za covidu v Kolumbii.
Naučila jsem se plynně anglicky, italsky, španělsky a trochu i khmérsky.
Tahle cesta mě naučila jednu věc: nečekat na dokonalý moment. Stačí mít otevřené oči.
„The best things in life aren't things.“
Až k největšímu dobrodružství
A pak se narodil Oliver.
Den, kdy se mi změnil celý život, (asi jako každé mámě).
Začátek mateřství nebyl vůbec snadný.
Z ničeho nic se můj svobodný svět scvrknul mezi čtyři stěny.
Prošla jsem si těžkým poporodním obdobím — úzkosti, deprese, samota a pocit, že jsem úplně ztratila sama sebe.
Tu holku, co s batohem sama procestovala svět, jsem najednou v zrcadle vůbec nepoznávala.
Doteď mám ty první měsíce v mlze.
Až po nějaké době, když ten největší tlak trochu polevil, jsem si uvědomila, jak strašně rychle Olí vyrostl a proboha, proč nemám žádné společné fotky? Takové, na kterých bych byla i já.
Pořád jsem si říkala "až".
Až se budu cítit lépe.
Až nebudu tak unavená.
Tyhle první společné vzpomínky mi zpětně strašně chybí.
A to je ten hlavní důvod, proč dnes fotím.
Nechci, aby tyhle vzpomínky chyběly i tobě.
.jpg)
Přijedu za tebou
To poslední, na co jsem po porodu myslela, bylo focení.
Už jenom představa, že bych měla někam dojet s dítětem na čas, pro mě byla vyčerpávající.
Proto přijedu já za tebou.
Nepotřebuješ mít naklizeno nebo být dokonale upravená. Nemusíš umět pózovat. A hlavně... nemusíš vůbec nic řešit.
Vím, jak je šestinedělí křehké období.
Proto moje kroky vždy směřují nejdřív do koupelny, nosím roušku a na miminko nesahám, ani ho nijak nepolohuju.
Pláč, blinkání nebo pauza na krmení je samozřejmostí.
Nikam nespěcháme.
A pokud si budeš chtít jen tak popovídat — o tom, jak to bylo, jak to je, nebo jak se prostě cítíš — moc ráda tě vyslechnu.
Sama vím, jak moc to v téhle době pomáhá, když má člověk u sebe někoho, kdo mu rozumí.
A co na sebe ještě prásknout?
Miluju krimi příběhy, hořkou čokoládu, léto, špagety a prosecco.
Nesnášim lež, prázdnou lednici a zimu.
Můj největší relax je, když můžu utéct na pár dní na chalupu, odložit telefon, v teplákách opékat buřty a chodit po lese.
